Proužek po proužku

Mno, já na AMVéčka moc nejsem, ale když mě nějaký zaujme... (*vůbec to neříká proto, že tam má i svoje obrázky :D *) Obzvláště musim ocenit práci s videem. Třeba přesně padnoucí Lip-sync a reálně polepené scény. Jak už název „I wanna sex you up" podle stejnojemného někdejšího šlágru napovídá, může se to někomu zdát lehce perverzní, ale co proti tomu jde mít, že? :) Jsou tam navíc použitý právě ty nádherný obrázky (to po první závorce zní fakt skromě, co? ^_^) v přesně v tom stylu, kterej mám osobně hrozně ráda.

Na svědomí to má, světe div se dokonce krajanka, Kesidiii. Určitě doporučuju mrknout i na jiné její amvéčka, pokud vás zajímají amvéčka a máte rádi Naruta.

Tak to bychom měli, a já z toho dostala chuť nakreslit něco dalšího smexy... a taky si musim pokecat se sony vegas, páč zatím jsme si vždycky vykali, ale pokud bylo tohle vyrobeno v něm, myslim, že si s nim skočím na skleničku a nenápadně mu nadhodím tykání...

Jak je strašně vidno, poslední dobou mě vůbec nebaví něco sem psát. Mohla bych to svádět na to, že chodim pozdě z práce, šíleně utahaná, sotva si stačim zagumídkovat DDR, nebo zapařit Overlorda, přečíst Zeměplochu, nebo se vrátit ve zcela nepochopitelném matematickém stavu po jednom (opakuji jednom) pěti pivu, než padnu do postele úplně mrtvá, abych se vyspala nějaký ty čtyři-šest hodinek...

Jo, mohla bych.  Ale neudělám to XD.

Prostě a jednoduše, mám teď tolik témat o kterých bych si tu chtěla něco poznamenat, že nevim do kterého se pustit dřív... jop, dilema. Mňo, tak jsem si alespoň říkala, že bych mohla nějak, hmm...no, když ne kecama, přispět alespoň nějakým novým fanArtíkem.

Po dlouhé době jsem si mohla dovolit v noci nespat a zavzpomínat si na ty krásné dny, kdy se mě následující školní den jen marně snažil vyděsit svým bytím, neb jsem z něho rázem ráno udělala nebytí. Což moje Bohémské „Já" je mnou teď naprosto zhnuseno, jelikož tahle moje rebelie páchaná v současné době vlastně vůbec není rebelií, ale prach sprosté „volno"... *stydim se...stydim se...*

 Každopádně, ponocování ve svitu obrazovky a tiché melodie spícího domu, přineslo své ovoce. Původně jsem se pouštěla do trapně sentimentální šťastné „otec-syn" momentky, ale... bylo to fakt trapný. Tak jsem to vzala z jiného soudku a tu špetku sentimentálnosti, která tam zůstala, jsem hutně mixla s tou bezmocnou atmosférou kruté reality sebeobětování a upírání své naděje k poslední „Naději"... téda, respektive jsem se o to pokusila, aby to tak působilo XD.

Já vím... já vím... vypadá to, že vůbec nic nedělám. Ale opak je pravdou, háček je v tom, že to co mě zaměstnává ani zdaleka není tak zajímavé, abych o tom tady psala.

Mám novou práci, která mě přímo časově vycucává. A z práce se není tak snadné vykroutit, jako ze školních lavic... Moje svoboda se smrskla na různé, časové úseky a počet odespaných hodin počítám na týdny a né na dny.

Vážně, docela dost mě to štve, upadám do stereotypu, jdu přesně tou cestou, které jsem se vždy vyhýbala. Jsem nesvobodná ve své svobodě.  Všechno co chci je daleko přede mnou, vím že to tam je a vím, co chci, ale jediná cesta k tomu je obětovat něco tak cenného jako je čas a prostě „být", dokud nebudu moct alespoň vidět v dálce ten vlak, na kterej chci přeskočit.  Kdybych skočila teď, nabila bych si hubu. 

Ale není to snadné.  Vůbec to není snadné. Ne pro mě. Ještě že mám přátele. Opravdové přátele. A tím opravdové, myslím opravdu Opravdové.  Takové, kdybych jim řekla, že jsem někoho zabila, zeptaj se „A kam ho zakopeme?".

Každopádně, ať to nevypadá, že nic nedělám tady jsou mé poslední obrázky, které jsem si nakreslila pro rozptýlení v těch vzácných chvilkách volna. Myslím, že docela zrcadlí atmosféru, v kterých jsem,  je kreslila.

Tak jo, jsem zpět z Japonska, tak pokračujem v příběhu ^_^

Konečně jsem se tak nějak aklimatizovala. 

"V minulých dílech jste viděli:" (XD páč ono to na sebe tak nějak dost navazuje :D )

Strana 11 =>

Všechny ostatní strany => do galerie